DILATAČNÍ KARDIOMYOPATIE

  • Sada pro nespecifické skenování přítomnosti mutací v exonech genů asociovaných s dilatační kardiomyopatií. 
  • Jedná se o tyto geny:  LMNA, DES, ACTC1, MYH6, MYH7, DMD
  • Souprava je založena na metodě skenovací vysokorozlišovací analýzy křivek tání (HRMA)
  • HRM analýza umožňuje v jednom běhu zjistit přítomnost nespecifických záměn a indelů (SNP) v heterozygotním stavu
  • Sada byla optimalizována pro standardní HRM Master Mix, který je validován na LightCycler 480 (Roche) i LightScanner 96 (BioFire)
 
  • Klinický popis
    Dilatační kardiomyopatie (DCM) je značně heterogenní nemoc srdečního svalu. Je charakterizována dilatací levé nebo pravé nebo obou komor srdečních, systolickou dysfunkcí a sníženou kontraktilitou srdečního svalu. Typické symptomy zahrnují arytmii, dušnost, bolest na hrudníku, palpitace, omdlévání a městnavé srdeční selhání (Ikram et al. 1987). Méně časté symptomy zahrnují poruchy vedení srdečního vzruchu, vlnité vlasy a skeletární myopatii (Moller et al. 2009). Idiopatická DCM je familiární ve 20-35% případů, a většinou je autozomálně dominantně dědičná (Hershberger and  Morales 2013). Pacienti s DCM vykazují vysokou variabilitu v penetranci onemocnění, věku při počátku onemocnění a v rozsahu strukturálních a funkčních abnormalit. Prevalence DCM byla odhadnuta na  ~1/2700 (Codd et al. 1989). 

 

  • Genetika

    DCM je klinicky heterogenní nemoc. DCM je ve většině případů děděna autozomálně dominantně. Je způsobena mutacemi v genech: ACTC1, ACTN2, ANKRD1, CAV3, CRYAB, CSRP3, DES, DSC2, DSG2, DSP, LAMA4, LDB3, LMNA, MYBPC3, MYH6, MYH7, NEXN, PKP2, PLN, RBM20, SGCD, TCAP, TNNC1, TNNI3, TNNT2, TPM1, TTN, and VCL (Hershberger and Morales 2013). Patogenní mutace v EMD genu způsobují X-vázanou resesivní Emery-Dreifussovu muskulární dystrofii s kardiálním postižením (Buckley et al 1999). Patogenní mutace v genu TAZ způsobují Bathův syndrom, který vykazuje X-vázanou recesivní dědičnost  (Bione et al. 1996).  Patogenní mutace v genu LAMP2 způsobují Danonovu nemoc, která vykazuje X-vázanou dominantí dědičnost (Sugie et al. 2002). U mužských pacientů s Danonovou nemocí  se nemoc projevuje dříve a silněji než u ženských pacientů